Zmatek je ten krásný stav předtím, než je všechno jasné :)

Tak hned zkraje je jasné mně, že nadpisem dnešního výkladu jsem vám sama mohla zmatek způsobit, a to nemalý. A v tomhle trendu budu i pokračovat, protože se rozhodně nebudu věnovat rozplétání konkrétních zmatků, které na vás nachystal tento týden, to by byl krok stranou.

Nicméně - ty konkrétní zmatky vidíte na kartách Do nitra a Projekce. Obě tyto karty jsme už v předchozích výkladech měli, takže víte, že máte věřit výhradně sobě (Do nitra) a taky víte, že máte věci vidět takové, jaké jsou, a nikoliv takové, jaké byste je vidět chtěli či jaké by podle vás měly být (Projekce). 

Obojí je stará vesta a vy už nejste žádní začátečníci. Takže tohle berte jen jako kratičké opáčko, kdybyste náhodou tápali :)

* * *

My na to dnes půjdeme jinak. Začneme uvědoměním, že Zmatek jako princip (protože o něj tady jde) prostě nemáme příliš v lásce. Vnímáme ho většinou negativně; jako blázinec, jako nesoulad, jako něco, co nás maximálně opruzuje a nevede k žádným dobrým koncům. 

Když jsem pro vás tenhle článek psala (a byl to vážně dost zmatek - dělo se toho milion a já jsem se vůbec nemohla soustředit), představila jsem si v okamžiku krajního vyčerpání Zmatek jako bytost a zevrubně jsem mu sdělila, jak na něj hledím - zhruba tu předešlou větu.

Zmatek mě vyslechl, pak se zachmuřil a zamyslel. 

"Ty mně ale vůbec nechápeš," ucedil směrem ke mně. "A taky mě nedoceňuješ. Neumíš se mnou pracovat. A proto se ti zdá, že stojím za starou belu. To se ale, děvenko, náramně pleteš!

Kdybych nebyl, měla bys, pravda, všechno nalinkované. V řádu všedních dnů tvého žití by nevznikla jediná kudrlinka, jediný meandřík, všechno by bylo stále stejné, dnes, včera, před rokem i za deset let. Kreativita nula, podněty nula, krása nula - nekonečná nuda. 

Stagnace. 

Úpadek. 

Ale samozřejmě pohodlí... 

To bys pak teprve poznala, jak vypadá vopruz!

* * *

Jenže já, moje milá, naštěstí nejsem vztahovačnej a tvoje nepochopení přínosu mého génia se mě nikterak nedotýká. 

Ctím svou podstatu. 

Proto i kdyby ses stavěla na hlavu a odrážela ušima ve snaze mě změnit, já zůstanu sám sobě věrný a budu ti i nadále poskytovat to, proč ve tvém životě jsem. To něco se jmenuje rozvinutí potenciálu ke všemu možnému i nemožnému a tenhle můj přínos ve tvých očích vypadá jako neutuchající provokace, klacky pod nohy, spousta práce navíc a nic kloudného z toho. 

Ale - čistě jen tak mezi mnou a vámi děvčaty - mít potenciál dokázat nemožné za nějaké to drobné nepohodlí přece stojí, což?"

Pak na mě Zmatek mrknul a vrátil se zase k dělání toho, proč ho ve svém životě mám. 

Tak dlouho mě provokoval  svými impertinentními poznámkami na téma "takhle zmatečné karty se smysluplně a vtipně prostě vyložit nedají", až vznikl tenhle článek :)

Domnívám se, že poselství karty Hravost popisovat netřeba...

Co k tomu říct závěrem?

Nežehrejme na Zmatek. 

Čím víc v dokážeme okamžicích Zmatku zůstat nad věcí, tím více ho dokážeme zúročit. 

K čemu? 

No přece k tomu ještě před chvilinkou nemožnému... 

Tak co, je vám to jasné? :)

Tak čus  🩷