ZEĎ aneb "JÁ SÁM" vs. "Please help me"

Někdy si člověk musí nechat pomoct. Je prima vyzout dětské škorničky a s tímhle faktem se srovnat :)

Práce, která je pro nás tento týden přichystaná, souvisí se zdí na kartě Lakomec. Je bytelná, je houževnatá, a je pro náš vlastní zrak téměř neviditelná. Proč tomu tak je, není v tento okamžik důležité; přijměme to jako axiom.

A právě proto, že ji nevidíme, nemáme ji jak zbořit.

Ano, já vím, že jste to mockrát zkoušeli. Stálo vás to hodně energie a bolesti, protože vždycky, když už jste si mysleli, že konečně přesně víte, kde vaše zeď stojí a rozpřáhli jste se k drtivému úderu, praštili jste jen sami do sebe. Zdi jste se ani nedotkli a ocitli jste se opět na začátku svého snažení.

Tak jestli už máte dost boulí způsobených svou vlastní rukou, pouvažujte o přijetí pomoci.

"No jasně, sem s ní," říkají si možná šeptem ti odvážnější z vás.

"NO TAK TO ANI NÁHODOU!", hřmí bez ohledu na odvahu hlas vašeho ega.

Ooooopssss...

A o tomhle to je. 

Přijmout pomoc s něčím, o co jste se už milionkrát pokoušeli, je s každým pokusem stále těžší a těžší. Je to proto, že pokoušíte-li se o něco opakovaně, stále někde uvnitř sebe věříte, že na to máte, že to dáte; jinak byste se o to nepokoušeli. A přiznat si, že to něco cokoliv vážně nedáte, je pro ego zásah na solar a trefa do černého k tomu. Takže se brání, pomoc odmítá a agónie se prodlužuje...

Naštěstí Univerzum tuhle hru na neporazitelnost moc dobře zná a je připraveno hodit nám laso. Pokud to ovšem  připustíme :)

Karty říkají, že je ve vašich silách pomoc přijmout. Chce se od vás nebrat sami sebe a své ego příliš vážně (karta Hravost) a dospět (karta Dospělost). 

Tak pa :)