Pidikrůček a Mikrofuška aneb Sever uvnitř každého z nás je někde jinde :) 

Název "Pidikrůček a Mikrofuška" jsem zvolila proto, aby bylo hned na začátku jasné, že se dneska (tedy tento týden) nepředřete. Budete sedět pěkně pohodlně kde chcete, a jen malilinkaté změny vašeho vnitřního nastavení budou mít za následek váš úžasný pocit ze sebe sama, sebedůvěru a uvolnění. Nádhera, což?

Nicméně samo od sebe se to nestane, ten droboulinký pohyb je na vás.

Týká se dvou pojmů, se kterými se běžně setkáváte a které ke své škodě ne vždycky zcela správně rozlišujete. Těmi pojmy jsou DOJEM a POCIT. 

Dojem je ZDÁNÍ. A zdání, jak známo, klame.

Pocit je ZÁŽITEK. A, opět jak známo, co jste někdy zažili, o tom vám už nikdo nikdy nic vyprávět nemusí, protože - jste to zkrátka zažili :)

Zdá se to jednoduché jako facka.

Stále se vám ještě pohodlně sedí? To je prima, protože teď přijde ta mikrofuška.

* * *

Dojem je zkouška. Zkouška vaší bdělosti. Zkouška toho, jak snadno se necháte na vařené nudli svého dojmu utáhnout.

Dojem vzniká na základě toho, jak vnímáte to, co se děje (kolem vás či ve vás) a jak to hodnotíte podle svých předešlých zkušeností a přejatých informací.

Dojem je to, co si o někom, o něčem nebo o sobě myslíte. 

A tu drsnou průpovídku, že "myslet znamená 💩 vědět", všichni znáte .

* * *

V něčem teď nejste bdělí. V něčem dáte na svůj dojem. To něco je nejasné a vidíte to na kartě Projekce. Teď, když jste dočetli až sem, tak přesně VÍTE, co to něco je.

Seberte Odvahu a dovolte si přiznat sami sobě, že se v té věci můžete mýlit. Že jste se prostě spletli. Že jste podlehli nějakému informačnímu šotkovi, možná tomu, který říká, co se má a co se nemá, co se smí a co se nesmí, co se může a co se nemůže, případně kdo jste a kdo nejste. 

Připusťte si, že se zkrátka v té konkrétní věci řídíte dojmem. Lapidárně řečeno - myslíte blbě. 

Takže se vraťte na začátek té situace a zaměřte se na svůj pocit z ní. Pocit, který možná nelze ani popsat, tím méně jakkoliv zdůvodnit. Přesto tam je. A vy víte, že ten pocit máte (resp. měli jste ho), a víte taky, jestli je do plusu nebo do minusu, ve prospěch nebo k tíži.

A s vědomím toho pocitu se na to svoje něco podívejte znovu... :)

Ještě pořád vidíte trojmo?

* * *

Jsem moc ráda, že se vám stále pohodlně sedí. A taky že se vám trochu ulevilo. Protože pocit je kompas v nás.

Jasně, že můžeme mít zkraje trochu ostych se tímhle vnitřním kompasem řídit, mít odvahu se na něj spolehnout. Je to proto, že známe jeho hmotného bratra, tedy skutečný kompas. Jeho střelka ukazuje vždycky k severu a kromě toho, že ji vidíme na vlastní oči a nad jakoukoliv pochybnost, můžeme si na ni také kdykoliv sáhnout. 

Tuhle možnost vnitřní kompas nenabízí.

To ale neznamená, že je méně přesný.

A kromě toho - sever uvnitř každého z nás je někde jinde :)

Tak čus 💚