VÝ-LET aneb Proč je prima číst Písně kosmické #21 až do konce :)
Boží prolog
"Svou chronicky známou báseň Jak lvové bijem o mříže začíná Neruda povzdechem člověčí touhy:
"...my bychom vzhůru k nebesům a jsme zde Zemí spjatí"...
Ááááách jóóóó...
Když ale skončíte u vzdychání, uteče vám pointa, protože já vám říkám, že s tou Zemí spjatí zas až tak absolutně nejste!!
Proto taky ... z hvězd vane (můj) hlas: Nuž pojďte, páni, blíže...
Protože vy totiž nemáte kráčet, lidé moji, vy máte vzlétnout!
Dobře, trochu to upřesním - vy nemáte JENOM kráčet, vy máte I vzlétnout - nebo to aspoň zkusit!
Jde o to, že k dnešnímu dni jste dokráčeli sem, kde teď právě jste.
Rozhlédněte se kolem sebe, abyste věděli, o čem tady mluvím. Svět z výšky vašich očí znáte. A tento týden se vám otevírá možnost jiné perspektivy. A není to pár cenťáků, je to násobně víc.
Orel létá nad vrcholky hor - to jen abyste získali představu, o jaké změně perspektivy se tady bavíme.
A vy máte taky tu možnost. Jen se pro ni musíte rozhodnout, musíte si ji vybrat.
Protože já jsem vám ji dal. Už do kolébky.
With love, Bůh :)
* * *
Tento týden se dotkneme ustálených představ o sobě, o světě, o lidech, o lekcích ... A o jejich zpracování.
A taky o jistotách, které cítíme, když děláme stále dokola ty samé kroky. Ano, možná pokaždé v jiných a stále lepších botách, ale přece jenom v botách. Nebo klidně i bez bot, ale stále nohama pevně se zemí spjatí.
Nicméně existují i jiné levely.
Vím, že mi namítnete, že ať se na sebe do zrcadla díváte sebelépe či sebedéle, žádná křídla vám ze zad prostě netrčí a to je neoddiskutovatelný fakt.
Ale co když postoj pozorovatele ovlivňuje výsledek pozorování?
Co když jde o to chtít na svých zádech ta křídla uvidět a připustit že je to možné?? A následně je možná nikoliv uvidět, ale pocítit??
A v dalším kroku je moci použít?? K letu?
Největší trumf dnešního výkladu je Tvořitel, jenž je schopen tvořit světy. Stejně jako vy - když tedy nabydete dojmu, že je to možné.
Asi si říkáte, že to možné není, že to odporuje zdravému rozumu.
Dovolím si nesouhlasit a vy sami jste denně svědky opaku, jen v jiné polaritě.
Určitě jste si všimli, že my lidé máme schopnost zhmotňovat své myšlenky. Bohužel nám to jde moc dobře s těmi negativními. Stačí koutkem duše pomyslet na to, že v přeplněném městě nezaparkujete a můžete se spolehnout, že tomu tak bude. Nebo že tu věc, kterou tak moc chcete, nikdy nezlevní natolik, abyste byli ochotni si ji koupit, a bác ho, oni ji ještě trochu zdraží. Komu z vás se tohle nikdy nestalo??
No a princip letu a nových perspektiv je to samé jen s opačným znaménkem... :)
A nejlepší na tom je, že téhle tvorby je schopen každý, ale opravdu každý z vás. Každý, kdo byť jedenkrát v životě nenašel parkovací místo, neboť byl bytostně přesvědčen, že se tak stane...
Jen toho každého možná nikdy nenapadlo, že to jde i obráceně :)
Nebo ho to i napadlo, ale zjistil, že pro létání by musel něco udělat; něco trochu víc, než jen stereotypně opakovat "ve městě je blázinec, dneska určitě zase nezaparkuju".
* * *
Ne, opravdu vás nechci v tomto hektickém čase zatěžovat tím, abych vás nutila dělat něco jinak, neřkuli jinak myslet či vnímat sami sebe.
Na druhou stranu - můžete si to zvolit. Můžete si zvolit, že posunete sebe sama, že do dlouhé řady vašich dobře známých každodenních kroků zařadíte i sem-tam nějaký vý-LET.
Protože je to MOŽNÉ právě TEĎ :)
Tak čus 💙
Boží epilog
"Neruda začal povzdechem člověčí touhy a končí rozhodnutím člověčí duše.
... my přijdem blíž, my přijdem blíž, my světů dožijeme,
my bijem o mříž ducha lvi a my ji rozbijeme...
A já říkám vám, že stejně jako on i vy na to máte!
A taky z toho plyne, jak důležité je dotahovat (a dočítat) věci do konce :)
Pusu, Bůh" 😘