Není hnůj, není perla aneb Dokonce i Bůh rád tvoří v klidu :)

Tak co, moji milí čtenáři, podařilo se vám v minulém týdnu zakusit energii Mistra? Nebo jste ji alespoň zahlédli v dálce? Nebo vás téměř zcela zavalili bubáci karty Do nitra - tak, jak se to dělo mně??

Jo, byl to docela masakr. Mistr se zkrátka nedá zadarmo a dříve, než můžeme popatřit do jeho vlídné, laskavé a šibalské tváře, je nám třeba projít údolím stínů. Každý máme jiné, nemá smysl je zde konkretizovat.

Sama za sebe se přiznám, že události minulého týdne mě celkem drtily. A to tak moc, že moje tělo přestávalo dávat běžný režim a volalo po spánku. Ze soboty na neděli jsem prospala asi dvanáct hodin a pak jsem kapitulovala. Kapitulovala ve smyslu, že minulý týden prostě odepíšu jako nezvládnutý, sebe nějak posbírám a připravím na týden tento a přestanu aspirovat na potřebu konzistentní linie dobrého pocitu a povznesení, které jsem dosud ze svých článků a jejich reálného prožívání čerpala.

Tak jsem si udělala kafe a rozklikla si k němu první článek, který na mě na Googlu vyskočil, o Galileovi a jeho margináliích.

A právě tohle slovo - MARGINÁLIE - způsobilo, že se mi před vnitřním zrakem poskládal úplně jiný obraz předchozích dní.

Uviděla jsem sebe samu, jak zápolím s bubáky. Uviděla jsem, že jsou mnohem mocnější, než jsem si myslela, a že je jich daleko víc, než se vejde na jakoukoliv kartu. Viděla jsem i tu tenkou modrou linii, kterou jsem stále byla napojená na Univerzum, a která byla tenčí než ten nejtenčí existující vlas.

A protože to byla vize a v ní je možné ledacos, uviděla jsem (na rozdíl od prožívané reality) i další rovinu.

Ten můj zápas, ač velmi realisticky vykreslený, neměl hloubku. Byl doslova jen 2D. Odehrával se na plátně, kterým jsem byla koldokola obklopená...

A za tou zástěnou něco kutil Bůh (nebo Mistr, ať dodržím karetní terminologii) a pochvaloval si, jak je prima, že mu do jeho díla nikdo nekecá, neboť i to, co tvoří právě teď, má být dokonalé... a to prostě potřebuje čas... :)

Samozřejmě jsem chtěla povylézt ještě kousíček a nahlédnout za to plátno.

To se mi ale nepodařilo, takže opravdu nevím, ve jménu čeho jsem celý minulý týden řečeno s Krylem "...ryla držkou v zemi", ale mám pocit, že to není to, o co v podobných případech go.

Takže se nabízí logická otázka, o co teda go.

Asi v tomto okamžiku neumím odpovědět obecně - protože, karty jsem tentokrát ještě nevytáhla.

Proto vám můžu říct jenom to, o co go v mém konkrétním případě - u mě go o mé ego. Mylně jsem se totiž domnívala, že to, o čem vím (existence bubáků), mě už nepřevalí.

Pochopila jsem, že o něčem akademicky vědět není totéž, jako to na vlastní kůži prožít.

Protože to, co se dozvíte, dost často obratem zapomenete.

To, co prožijete, jakkoliv to může být i nekomfortní, vám už nikdo nikdy nevezme.

A jelikož se - jak známo - v každém hnoji ukrývá perla, tak se ta sebepoznávací rovnice nakonec ukazuje velmi lapidárně: není hnůj, není perla :)

Tak čus 😉

Jo, tak ještě ty karty na tento týden, viďte. Tak tady je máte:

Tématem týdne je Dospělost a k jejímu dosažení budeme vedeni na někoho možná poněkud Intenzivně. 

V souvislosti s tím objevíme nějakého kostlivce v rodinné, rodové či vysloveně privátní skříni (karta Lenost), který může vypadat, že má potenciál naši cestu k Dospělosti (opět) úspěšně sabotovat.

Tak než proti němu vytáhnete do boje, zkuste na něj aplikovat energii slova MARGINÁLNÍ. Marginální jako okrajový, nepodstatný či vedlejší vliv, který má jeden jediný úkol - zjistit, jestli mu na to zase znova skočíte :)

Prostě - nedělejte z mravence velblouda. Ve skutečnosti je ten mravenec daleko menší :)

Tak paaaa... 😎